Jak to tak bývá... ve skutečnosti jsem hledala úplně něco jiného. Narazila jsem na recept na jablkové růže a řekla si, že je "svým chlapům" upeču na neděli. Tajně jsem doufala, že synkům budou chutnat. Jablečný závin milují, ale neradi zkouší nové věci a starší nesnáší slupku na jablku.
Kluci (tedy manžela tím nemyslím) okamžitě přitáhli židličky a byli připraveni pomáhat. Byli plni očekávání toho, co ta máma vlastně dělá. Ač ani jeden ještě moc nemluví, stále se mě snažili přimět dělat závin, jak to znají a jak to umí (ano, ve 3 a ve 2 letech umí připravit závin, já jen strouhám jablka a dávám péct). Mimochodem manžel si řešil v křesle pracovní věci a jen několikrát prohodil do prostoru: "Kluci, nezlobte mamku!" nebo "Co to tam děláte?" Reagovat nemělo cenu, stejně nevnímal, byl kdesi daleko ve svém IT světě a tam se jablečné záviny neřeší, už proto, že se nedají zapsat pomocí jedniček a nul...
Dopadlo to skvěle! Kluci (teď už myslím i manžela) si pochutnávali a máma byla spokojená, jak hezký moučník mohla v neděli naservírovat a jak jim chutná.
Komentáře
Okomentovat